S autobusovou linkou Pražské Integrované Dopravy (PID) číslo 119 a jejími předchůdkyněmi se v pražských ulicích setkáváme už od roku 1927. Za tu dobu byla v původní „vysočanské“ variantě jednou zrušena dočasně, podruhé trvale a po třetí vzešla z autobusové linky číslo 225 spojující centrum s letištěm. Provozovatelem „stodevatenáctky“ se stal pražský Dopravní podnik a jeho předchůdce Elektrické podniky, které na ni nasazovaly standardně dlouhé a také kloubové autobusy včetně nízkopodlažních.

 cca 1966 – Karosa ŠM 11 ev. č. 5035 na lince číslo 119 v zastávce Ruzyně, letiště – Archiv DP

Od 24. ledna 1927 zavedly Elektrické podniky autobusovou linku označenou písmenem F v trase: Vysočany – Vysočanská serpentina – Potravní daň – Letiště Kbely. Rozsah provozu byl celotýdenní. Již 16. listopadu 1927 nastalo zkrácení trasy na tzv. Čáru potravní daně¹⁾, díky čemuž linka přestala obsluhovat Kbely. Důvodem zkrácení se stalo zpoplatnění komunikací právě za Čárou potravní daně. K 1. květnu 1932 došlo k opětovnému prodloužení do Kbel. Po 6. březnu 1933 proběhlo zkrácení „efka“ do zastávky Kbely, křižovatka. Vlivem válečných událostí přišlo 4. května 1942 další zkrácení trasy, tentokrát do podoby: Krocínka – Serpentina – Kbely, ale už 1. června téhož roku začaly jezdit vybrané spoje do Vysočan.

Duben 1941 – Ve výřezu linkového vedení vidíme znázornění autobusové linky F – Archiv DP

K 10. dubnu 1943 měla autobusová linka F trasu: Krocínka/Vysočany – Továrna Catmark – Kbely, přičemž úsekem: Továrna Catmark – Kbely jezdily jen vybrané spoje. Od 14. září 1943 byla trasa zkrácena do úseku: Krocínka – Továrna Catmark a po 1. prosinci téhož roku vedlo také několik spojů z Vysočan. Zanedlouho, 12. března 1944, nastalo omezení rozsahu provozu jen na všední dny a 5. června 1944 zrušení linky. Ke znovuzavedení autobusové linky F, s provozem pouze ve všední dny, došlo až 5. března 1946, ale v odlišné trase: Vysočany – Nový Hloubětín – Kbely. Již od 6. října 1946 jezdila s celotýdenním rozsahem provozu. Po 27. říjnu 1948 přišlo zkrácení trasy do Nového Hloubětína. K 1. říjnu 1951 mělo „efko“ trasu: Nový Hloubětín – Kbely, křižovatka – Kbely. V souvislosti s reorganizací linkového vedení pražské městské dopravy, vstupující v platnost 31. prosince 1951, získala autobusová linka F nové číselné označení 119. V uvedené podobě nakonec došlo 20. září 1965 ke zrušení autobusové linky číslo 119 a jejímu nahrazení prodlouženou linkou číslo 110.

1964 – Z výřezu linkového vedení je patrná trasa autobusové linky číslo 225 – Archiv DP

Než se znovu podíváme na linku číslo 119, je třeba uvést její předchůdkyni, a to autobusovou linku číslo 225. Ta byla zavedena 15. května 1959 v trase: Náměstí Republiky – Náměstí Říjnové revoluce (zastávka se nacházela přibližně v místech dnešního Vítězného náměstí) – Ruzyně, letiště. Rozsah provozu měla stanoven celotýdenní, ale jen v letním období. Již 14. března 1960 došlo ke zrušení omezení rozsahu provozu, tzn. že „dvěstědvacetpětka“ jezdila celotýdenně a celoročně. Od 3. ledna 1966 byla autobusová linka číslo 225 nově označena právě číslem 119.

 1971 – 1974 – Karosa ŠM 11 ev. č. 5055 na lince číslo 219 projíždí Leninovou (dnešní Evropskou) třídou – Archiv DP

Drobná úprava „stodevatenáctky“ nastala 8. listopadu 1967, kdy z Náměstí Říjnové revoluce směřovala po nově vybudované (popř. zrekonstruované) Leninově (nyní Evropské) třídě. Současně začala obsluhovat zastávku Divoká Šárka. Již 4. července 1968 vedla námi popisovaná linka trasou: Náměstí Republiky – Staré letiště – Ruzyně, Nové letiště, přičemž úsekem: Staré letiště – Ruzyně, Nové letiště jezdily vybrané spoje ve špičkách pracovních dnů. Celou trasou začaly projíždět všechny spoje až po 17. únoru 1969. Rok poté, konkrétně 16. února 1970, došlo v oblasti letiště k další úpravě: Staré letiště – U hangáru – Nové letiště. V souvislosti se zaváděním sítě tzv. překryvných autobusových linek obdržela linka číslo 119 od 1. února 1971 nové označení, tentokrát 219. Při uvedení do provozu prvního úseku metra v Praze, dne 9. května 1974, nastalo zrušení tzv. překryvné sítě a tak linka číslo 219 obdržela své původní označení, tedy 119.

70. léta – Karosa ŠM 11 ev. č. 5044 na lince číslo 119 v zastávce Červený Vrch – Archiv DP

Ještě k 6. březnu 1972 došlo ke zkrácení trasy do zastávky Revoluční namísto dosavadní konečné Náměstí Republiky. Až 3. května 1983 se „stodevatenáctka“ dostala do podoby: Leninova (nyní Dejvická) – Divoká Šárka – Nové letiště (v 80. letech zastávka přejmenovaná na Letiště Ruzyně). Patrně k témuž datu začala být obsluhovaná kloubovými autobusy. Další změna trasy linky číslo 119 nastala od 17. ledna 2006, kdy měla podobu: Dejvická – Divoká Šárka – U hangáru – Terminál Sever 1 (od 9. prosince 2007 Terminál 1) – Terminál Sever 2 (od 9. prosince 2007 Terminál 2) – Letiště Ruzyně. V oblasti letiště ještě přišlo 5. prosince 2012 přejmenování zastávek Letiště Ruzyně (výstupní) na nový název Letiště a Letiště Ruzyně (nácestná směr Terminál 3) obdržela název Schenghenská.

23. listopadu 2003 – Karosa B 741 ev. č. 6149 na lince číslo 119 v nástupní zastávce Dejvická (na Evropské ul.). Za povšimnutí stojí i označení zastávkového sloupku – Zdeněk Liška

Závěrem lze říci, že autobusová linka číslo 119 prošla zajímavým vývojem a jako jedna z mála setrvala v podobné stopě od roku 1959 (pomineme-li od roku 1983 zkrácení trasy do zastávky Leninova, resp. Dejvická). Její další trvalé úpravy budou nejspíš záviset na změnách povrchové dopravy po otevření úseku metra V. A.

 7. února 2011 – Autobus SOR NB18 na lince číslo 119 ve výlukové zastávce Nádraží Veleslavín – Pavel Hypš

Poznámka:

1) Potravní daň (nebo též Čára potravní daně) byla hranice každého města (katastrálního území), kde byly na příjezdových komunikacích zřízeny celnice. Nejvíce se proclívaly potraviny, a proto nesla tento název. V autobusové dopravě to znamenalo zastávku s tím, že v ní cestující museli proclít zboží či potraviny s nimiž cestovali do města. Potravní daň existovala přibližně v letech 1920 – 1942.

Autor: Zdeněk Liška
Editace textu: Ivo Šíma a Pavel Hypš
Zdroje:Linky MHD v Praze 1829 – 1990 (Fojtík P., Prošek F.), knižní jízdní řády PID, web ropid.cz
Poslední aktualizace: