Autobusová linka Pražské Integrované Dopravy (PID) číslo 130 je dlouhou dobu stálicí v západní části Prahy. Z historického pohledu měla mnoho společného se stávajícími autobusovými linkami číslo 137 a 230. Součástí článku je také povídání o možných předchůdkyních „stotřicítky“, u nichž jsou uvedeni provozovatelé a dopravci. V případě autobusové linky číslo 130 se stal provozovatelem pražský Dopravní podnik, který na linku vypravuje standardně dlouhé autobusy a od poloviny 90. let na ní garantovaně nasazuje nízkopodlažní vozy.

Počátky autobusového spojení na trase: Smíchov – Stodůlky souvisí s dopravní obsluhou Stodůlek. Už v roce 1926 požádala stodůlecká radnice o udělení koncese k provozování čtyř autobusových linek spojujících Stodůlky s okolím a Prahou. Mezi nimi byla i linka číslo 3 vedená v trase: Košíře, Myslíkova ul. (dnešní Jinonická ul.) – Waltrovka – Jinonice – Stodůlky, kterou lze považovat za možnou předchůdkyni „stotřicítky“. Koncesi k provozu na všech čtyřech linkách Stodůlečtí dostali 6. března 1928. Dopravcem se stala Autodopravní Společnost Akciová (A. S. A.). Provoz výše uvedené linky je doložen až v roce 1930. Vzhledem k vypovězení smlouvy stodůlecké radnice s A. S. A. v roce 1933, stal se novým dopravcem soukromník Antonín Boháč. Další existence zmíněné linky je nejasná, ovšem autobusové spojení Stodůlek s Prahou prokazatelně existovalo ještě v letech 1935 a 1937.

 Duben 1941 – Ve výřezu linkového vedení vidíme trasu trolejbusové linky W a autobusové linky G – Archiv DP

Ještě před vypuknutím II. světové války došlo, od 1. října 1939, v oblasti Jinonic a Butovic k několika úpravám linkového vedení. Ty byly dány zprovozněním trolejbusové tratě: Ženské domovy – Anděl – Knížecí – Ženské domovy – Santoška – Walterova továrna (trolejbusová linka nesla označení W, později 52). Zároveň byla zavedena autobusová linka pražských Elektrických podniků (předchůdce Dopravního podniku) označená písmenem G v trase: Jinonice, Walterova továrna – Jinonice, u rybníka – Butovice. Ještě do konce roku 1939 nastalo prodloužení trasy „géčka“ z Butovic přes Vojanku do zastávky Košíře, Plzeňská. Toto prodloužení vydrželo zhruba půl roku. V Butovicích se konečná nacházela v oblasti dnešní zastávky Karlštejnská. Právě kvůli válečným omezením provozu přišla 1. června 1941 úprava rozsahu provozu linky G spočívající v omezení jen na všední dny a až 1. února 1942 byla zrušena. V této souvislosti je vhodné uvést, že se v uvedené podobě jednalo o první variantu autobusové linky G, neboť po jejím znovuzavedení v roce 1943 se „géčko“ stalo přímou předchůdkyní linky číslo 111.

Léto 1956 – Jízdní řády původních linek stodůlecké místní dopravy ČSAD

V poválečném období zajišťovala dopravní obslužnost Jinonic trolejbusová linka číslo W (resp. 52), oblast Butovic zřejmě mohly pokrývat autobusové linky soukromníků. Během rekonstrukce uliční sítě v Jinonicích v létě 1951 jezdila od 23. července do 23. září linka náhradní autobusové dopravy v trase: Košíře – Motorlet – Jinonice. Ta nenesla žádné číselné označení a stala se přímou předchůdkyní autobusové linky číslo 130. V dosud nezjištěném termínu došlo k zavedení dvou autobusových linek státního dopravce ČSAD (Československá Automobilová Doprava, od roku 1950 Československá Státní Automobilová Doprava) označených 01112 (Praha-Smíchov, Nábřežní ul. – Stodůlky MNV – Jinonice, závod) a 01112a (Stodůlky MNV – Košíře, Jinonická; tato linka byla druhou větví kmenové linky 01112). Obě uvedené autobusové linky prokazatelně existovaly už v létě 1956. V období 1960 – 1962 nastalo jejich přečíslování: 01112 na 01155 a 01112a na 01156. Mezi léty 1962 – 1966 došlo ke sloučení obou linek do jedné, označené číslem 01155.

1964 – Trasa autobusové linky číslo 130 znázorněná v dobovém schématu linkového vedení – Archiv DP

K 3. červenci 1961 zavedl pražský Dopravní podnik autobusovou linku číslo 130 s celotýdenním rozsahem provozu v trase: Košíře, Mentlíkova – Jinonice, Motorlet – Jinonice. Úsekem: Jinonice, Motorlet – Jinonice jezdily pouze vybrané spoje. Už 22. září téhož roku došlo ke zrušení autobusové linky číslo 130, ale 9. července 1962 byla znovu zavedena, opět s celotýdenním rozsahem provozu, v obdobné trase: Košíře, Pod Klamovkou – Motorlet – Jinonice. Přesně za čtrnáct dní, tedy 23. července 1962, nastalo zrušení „stotřicítky“. Opakované rušení a zřizování linky zřejmě souviselo s přestavbou komunikací v dotčených oblastech.

Od 16. března 1964 byla autobusová linka číslo 130 obnovena v trase: Košíře, Demartinka – Motorlet – Vidoule – Jinonice. Rozsah provozu byl  celotýdenní. Prodloužení trasy do podoby: Anděl – Klamovka – U Měchurky – Vidoule – Jinonice, ZPA (Závody Průmyslové Automatizace) přišlo 4. října 1965. Až 8. listopadu 1980 vstoupila v platnost další úprava trasy: Anděl – Jinonická – Jinonice, ZPA, přičemž úsekem Anděl – Jinonická jezdily vybrané spoje pouze v přepravních špičkách pracovních dnů.

Mezi 1. zářím 1983 a 5. listopadem 1984 obsahovala „stotřicítka“ jeden školní spoj pokračující z Anděla přes Karlovo nám. na Náměstí Míru. V souvislosti s otevřením úseku metra I. B (Smíchovské nádraží – Moskevská, nyní Anděl – Sokolovská, nyní Florenc), dne 2. listopadu 1985, došlo od následujícího dne, tedy od 3. listopadu 1985, u autobusové linky číslo 130 k úpravě trasy do podoby: Moskevská (později Na Knížecí) – Klamovka – U Měchurky – Motorlet – Vidoule – Karlštejnská – ZPA Jinonice – Malá Ohrada – Velká Ohrada – Slatinová – Řeporyjské nám. Od 21. dubna 1986 vedla trasa z Vidoule přímo dnešní Karlštejnskou ulicí. K 31. srpnu 1987 byla pro vybrané spoje zřízena zastávka Jeremiášova na začátku stejnojmenné ulice a od 1. dubna 1988 do 4. července 1988 došlo ke zřízení druhé zastávky Karlštejnská sloužící jen pro vybrané spoje. Po prodloužení metra B do stanice Dukelská (nyní Nové Butovice), dne 26. října 1988, dostala se od následujícího dne (27. října 1988) trasa námi popisované linky do podoby: Moskevská (později Na Knížecí) – Vidoule – Švermova (nyní Jinonice) – Sídliště Jinonice – Karlštejnská – Dukelská (nyní Nové Butovice) – Cvetkovova – Stodůlky.

Další změna vstoupila v platnost 16. prosince 1989 a pro trasu „stotřicítky“ znamenala odklon mezi Dukelskou (Novými Butovicemi) a Stodůlkami přes nově zřízené zastávky Nová kolonie a Mládí. Kromě přejmenování několika zastávek setrvala autobusová linka číslo 130 v nezměněné trase až do svého zániku. V souvislosti se zaváděním tzv. „metrobusové“ sítě přišlo 1. září 2012 trvalé zrušení autobusové linky číslo 130, resp. její spoje byly začleněny do stávající autobusové linky číslo 137.

Ke znovuzavedení linky číslo 130 došlo od 28. srpna 2016. Od tohoto data nahradila zkrácenou linku číslo 230 a je vedena v trase: Chaplinovo náměstí – Slivenec – Řeporyjské náměstí – Stodůlky – Bavorská – Obchodní centrum Sárská – Zličín.

V provozu byla pouze v přepravních špičkách pracovních dnů v intervalu 30 minut. Od 29. června 2019 byl provoz rozšířen také na přepravní sedlo a večery pracovních dnů v intervalu 60 minut a hned od 1. září 2019 došlo k zavedení víkendového provozu od 7 do 21 hodin v intervalu 60 minut. V souvislosti s tím byli zrušeny všechny dopolední a vybrané odpolední spoje linky číslo 246, vedené pouze ze Zličína k Obchodnímu centru Sárská.

Zdroje:

• Linky MHD v Praze 1829 – 1990 (Fojtík P., Prošek F.)
• 30 let pražského metra (Fojtík P.)
• Pražský Dopravní Zeměpis (Fojtík P., Prošek F.)
• Soukromí provozovatelé autobusové dopravy na území hl. m. Prahy (Fojtík P., Prošek F.)
• studijní materiál vztahující se k období I. československé republiky)
• web ropid.cz
• web iprpraha.cz