Bratislava je hlavní a největší město Slovenska (německy Preßburg, maďarsky Pozsony, latinsky Posonium, do roku 1919 slovensky Prešporok / Prešporek, do roku 1919 česky Prešpurk), centrum Bratislavského kraje a historická metropole někdejších žup Prešpurské a Bratislavské.

Okolí Bratislavy bylo osídleno již v dobách neolitu, souvislé osídlení je však datováno až z období let 400 před naším letopočtem až 50 před naším letopočtem. Tehdy tu žili Keltové a měli zde dokonce oppidum (opevněné sídliště) s vlastní mincovnou. Ty nahradili později Germáni; středem řeky poté procházela hranice jejich říše.

Většina památek se nachází v historickém jádru města. Stará radnice je komplex budov vybudovaných ve 14. a 15. století a dnes je sídlem městského muzea. Michalská brána je jediná brána z původních středověkých městských opevnění a je jednou z nejstarších budov ve městě. Univerzitní knihovna, vybudovaná v roce 1756, byla používaná uherským sněmem (parlamentem) v letech 1802–1848.

V roce 1946, pouhý rok po válce, došlo k rozšíření města o tehdy samosprávné obce Devín, Dúbravka, Lamač, Petržalka, Prievoz, Rača a Vajnory. Roku 1971 se severní a východní hranice města opět posunuly a připojily se obce Čunovo, Devínska Nová Ves, Jarovce, Podunajské Biskupice, Rusovce, Vrakuňa a Záhorská Bystrica.

V letech 1848 až 1850 se objevila železnice do Vídně a Budapešti, částečně později využívaná jako kombinace vlakového a tramvajového spojení. Od roku 1873 přibylo ve městě další kvalitní železniční spojení, a to do Trnavy a zbytku Slovenska – původní koňská železnice byla přebudována na parní.

Dnes je město významným železničním uzlem, pro osobní dopravu je rozhodujícím nádražím Bratislava hlavná stanica, pro nákladní dopravu pak seřaďovací nádraží Bratislava východ, dále je zde mnoho dalších významných železničních stanic (Bratislava-Petržalka, Bratislava-Nové Mesto, Bratislava-Vinohrady atd.).

Vlaky jsou dnes také součástí městské dopravy, a to linky S20 (z Nového Města do Závodu), S25 (ze Záhorské Vsi do Zohoru), S50 (z centra na Raču) a S60 (z centra do Vajnor). Mezi lety 2006 až 2007 byla v provozu městské vlaková linka číslo 155 z Předměstí k nádraží východ.

V 60. letech 19. století se objevily v ulicích tehdy uherského Prešpurku první omnibusy. Přesně od 27. srpna 1895 vzniká elektrifikovaná tramvajová síť o rozchodu 1000 mm. Existovala hlavní trať, z níž vedlo mnoho odboček. Jezdilo se od dnešního Nového mostu až k Hodžovu náměstí.

Již v září 1895 bylo otevřeno prodloužení k hlavnímu nádraží, celá trať tak měřila více než 3 km. V lednu roku následujícího bylo rovněž zprovozněno několik dalších tratí. Během tohoto roku mezitím zanikla omnibusová doprava, obsluhující město přes třicet let.

Na rozdíl od jiných slovenských provozů se i historie bratislavských trolejbusů začala psát již velmi brzy, a to 19. července 1909. První bratislavská trolejbusová trať vedla z Pražské ulice k tehdejší Rothově továrně na patrony ve Vydrické dolině. Vzhledem k technickým problémům však tento provoz vydržel jen 6 let, 4. února 1915 byl ukončen.

K obnovení trolejbusového provozu došlo ve válečných letech. První nová trať spojila Slovenské národní divadlo a hlavní nádraží. Stavěla se mezi březnem a červencem 1941 a 31. července téhož roku na ní slavnostně zahájila provoz linka M, na kterou bylo nasazeno 14 vozidel MAN-Sodomka-Siemens německo-české výroby.

V roce 1941 také začala výstavba nejvýznamnějšího tunelu v síti bratislavských tramvají – 792 metrů dlouhého tunelu pod hradem. Jeho budování trvalo 8 let, dokončen byl v roce 1949. Od roku 1944 se zavedlo označení linek tramvají i jiných druhů dopravy místo písmen čísly.

Nedlouho poté přibyla další trolejbusová linka (označená písmenem P) vedoucí opět k továrně na patrony, podobně se objevily ještě i tratě další. Od roku 1953 se lze pak trolejbusem svézt též i na Trnavské mýto, o další dva roky později i na Šafárikovo náměstí.

Od roku 1952 se zvýšil počet tramvajových linek celkem na pět; v padesátých letech došlo ještě k zavedení linky šesté a k vybudování vozovny Jurajov Dvor. Počet tramvajových linek se postupně zvyšoval na deset.

Od 60. let zažila trolejbusová doprava výrazný úpadek a některé linky zcela nahradily autobusy. Počátkem 70. let se začínají objevovat již první nástiny tzv. nosného systému, čili nejprve tramvajové rychlodráhy, a později klasického metra sovětského typu. V roce 1988 se zahájila výstavba metra, hned následující rok však byla přerušena a k dokončení nikdy nedošlo. V roce 2002 byly plány definitivně zrušeny.

V roce 1999 byly otevřeny trolejbusové tratě k Národnému ústavu srdcových chorôb a Národnému onkologickému ústavu a 4. září 2006 byla otevřena trať mezi zastávkami Molecova a Kuklovská na Dlhých dielech, která ovšem není napojena na zbytek trolejbusové sítě, proto zde mohou jezdit pouze trolejbusy Škoda 25Tr Irisbus vybavené pomocnými naftovými agregáty.

Dne 27. března 2012 došlo ke zprovoznění trolejbusové tratě Pražská (křižovatka se Stromovou) – Hroboňova s nácestnou smyčkou v ulicích Brnianska a Prokopa Velikého, která byla postavena předchozí rok. Další nová trať byla dána do provozu 7. září 2014, jedná se o zhruba 400 m dlouhý úsek po ulici Trenčianské z původní konečné Ružová dolina do nové zastávky Mliekárenská. 

Zatím nejmladším tramvajové trati jsme se dočkali 8. července 2016, kdy začali jezdit tramvajové linky číslo 1 a 3 do zastávky Jungmannova na sídlišti Peržalka, kam mělo původně jezdit plánované metro. Trať je zde ukončena kolejovým přejezdem a můžou sem pouze obousměrné vozy.

Autobusy po celou historii bratislavské veřejné dopravy sloužily jako doplňková složka. Jejich síť je však velmi rozšířená. Městské linky jsou dnes v číselné řadě 20 až 199. Na všech linkách platí standardní tarif, bezplatná linka číslo 160 do nákupního centra Shopping Palace ukončila provoz v roce 2010.

Zvláštní označení mají autobusové linky číslo 801 a 901, které se specifickým tarifem spojují Bratislavu a okolními města i za slovenskými hranicemi. Do roku 2017 byla v podobném režimu provozována ještě linka číslo 525. Do samostatné obce Marianka jezdí autobusová linka číslo 37. 

Výhradně autobusy zajišťují také noční obsluhu města, a to zvláštními linkami N21 až N99. V této podobě jsou (s drobnými změnami) v provozu od léta 2007. Přestupní stanicí většiny linek je hlavní nádraží. Jejich číselné označení vychází vždy z označení denní linky, které je noční spoj podobný.

Vláček Prešporáček vozí turisty v centru Bratislavy po pěší zóně a k Bratislavskému hradu. Některé spoje zajišťuje klasický autovláček, jiné pak přestavěné mikrobusy s vlečnými vozy.

Mezinárodní letiště Bratislava nebo také Mezinárodní letiště M. R. Štefánika Bratislava je hlavní mezinárodní letiště na Slovensku v Bratislavě. Letecký provoz zde byl zahájen roku 1951.

Bratislava sa nachází na významné dunajské trase mezi Vídní a Budapeští. Společnost Twin City Liner, provozuje od 1. června 2006 pravidelnou lodní linku z Bratislavy do Vídně. Plavba trvá 75 minut. V turistické sezóně funguje městská lodní linka z centra Bratislavy k hradu Devín.

Zdroje: imhd.zoznam.sk, web wikipedia.cz (Bratislava, Doprava v Bratislavě, Městská železniční doprava v Bratislavě, Tramvajová doprava v Bratislavě, Trolejbusová doprava v Bratislavě)