BRUSEL

Brusel (francouzsky Bruxelles, nizozemsky Brussel, německy Brüssel, anglicky Brussels) je hlavní město Belgie. Je sídlem NATO a některých institucí Evropské unie, a proto bývá neoficiálně označován jako „hlavní město Evropy“. Je zároveň hlavním městem Vlámského společenství a Valonsko-bruselské federace (Francouzského společenství).

Podle legendy založil osadu kolem roku 580 svatý Guegerich. Jméno města je snad odvozeno od názvu Brucsella či Broekzelle, což znamená ves v bažinách. Při jeho poloze uprostřed belgického království vzkvétal rozvoj řemesel a v 11. století se ves rozrostla v opevněné město. Na konci 17. století byl Brusel bombardován Francouzi, což vedlo k velkému poškození města, následné obnově a rozsáhlé přestavbě. Zničena byla zhruba čtvrtina veškeré zástavby, včetně domů na náměstí Grande Place. V 19. století se Brusel, jako metropole mladého belgického státu, dynamicky rozvíjel. Během obou světových válek byl Brusel ušetřen válečného ničení. Ve 2. polovině 20. století však docházelo často k necitlivým zásahům do historické zástavby, známé pod pojmem bruselizace.

Brusel se dnes skládá z devatenácti obcí Bruselského regionu. Celkový počet obyvatel v městském regionu je 1 175 000. Celý Bruselský region je oficiálně dvojjazyčný – úředními jazyky jsou francouzština a nizozemština, resp. její odnož nazývaná v Belgii jako vlámština. Dva názvy nese mj. i většina zastávek veřejné dopravy.

Samostatnou turistickou kapitulou při návštěvě města je Manneken-Pis, socha čůrajícího chlapečka. První zmínky o ní pocházejí už z 13. století, opakovaně však byla kradena nebo ničena. Dnešní soška pochází z první poloviny 19. století, a je pro ni vytvořeno více než 800 oblečků, které obléká při různých příležitostech. Od roku 1987 má svůj protějšek, čůrající holčičku Jaenneke Pis, roce 1998 přibyla také socha čůrajícího psa Zinneke Pis.

Historie železnice v Bruselu se začala psát roku 1835, kdy vyjel první parní vlak na trati Brusel – Mechelen – Antverpy. Železnice se rychle rozvíjela a dnes pokrývá dostatečně celé území Belgie. Z Bruselu vyjíždějí expresní vlakové linky téměř do celé Belgie, do sousedního Lucemburska a také vysokorychlostní vlaky TGV do Francie.

V Bruselu funguje také rozsáhlá síť příměstské železnice, zajišťovaná stejně jako ostatní vlaky společností Belgian rail. Jezdí 12 linek, označených S1 až S10, S81 a linka S20 vedená mimo území města. Významnými přestupními terminály jsou hlavní nádraží (Gare Centrale), severní nádraží (Gare du Nord), jižní nádraží (Gare du Midi) a nádraží Schaerbeek. Jen pozor, v železničních linkách „S“ neplatí jízdenky z městské dopravy a přirážka při zakoupení jízdenky až ve vlaku je nepěkných 7 Euro.

Fandové do železnice by si na své cestě měli udělat čas pro návštěvu muzea Train World. Nachází se přímo v železniční stanice Schaerbeek na severu města a je zde zmapována historie i současnosti železnice nejen v Bruselu, ale také v celé Belgii.

První bruselské tramvaje, tažené koňmi, se rozjeli již roku 1869. Roku 1876 byly nahrazeny parní trakcí a od roku 1883 až dodnes se píše historie elektrických tramvají v Bruselu. Například roku 1955 bylo po městě v provozu již 60 (!) tramvajových linek.

Dnes je v provozu celkem 17 linek. Všechny jsou v provozu celotýdenně, linky číslo 62 a 82 mají o víkendu odlišnou trasu než ve všední dny. Nejdelšími linkami jsou linky číslo 7 a 32, které mají shodnou délku 16 km.

Od roku 1969 byl zahájen provoz tzv. lehkého metra (francouzsky Premetro), tedy podzemní dráhy budované s nízkými náklady, jen kousek pod zemí a zajišťované tramvajovými vozy. Rychle rostoucímu rozvoji města lehké metro nedostačovalo a zakrátko začalo být přebudováváno na standardní metro, jeho část však můžeme najít dodnes. Převážná část trasy tramvajových linek 3, 4 a 7 je vedena v podzemí v původních tunelech, a v některých plánech bývají označovány také jako metro. Menší část trasy jede v původních tunelech ještě dalších pět tramvajových linek.

Veškeré tramvajové linky jsou dnes zajišťovány vozy Bombardier Flexity, dvou různých délek. Tramvajových vozů BN PCC se však zachovalo několik muzejních exemplářů, mezi něž patří restaurační vůz projektu Tram Experience, ve které si můžete rezervovat stůl a zažít nevšední dopravně-gurmánský zážitek.

Od roku 1976 byl zahájen provoz první dvojice linek metra. Dříve byly označovány jako 1A a 1B, dnes jsou pro lepší přehlednost označovány jako 1 a 5. Společný úsek obou linek městem tvoří dvanáct stanic. Na západě je linka číslo 1 ukončena a dále pokračuje pouze linka číslo 5, na východě jede každá z linek do samostatné větve trasy. Provoz je zajišťován soupravami CAF B2 ze Španělska.

Roku 1988 byl zahájen provoz druhé linky metra, číslo 2, mezi stanicemi Simonis a jižním nádražím. Postupně docházelo k jejímu prodlužování a od roku 2009 tvoří okruh kolem celého města. Polovina spojů je označena jako linka číslo 6 po objetí města pokračuje do severozápadního cípu města do stanice Roi Baudouin. Koncové stanice okružní linky číslo 2, Elisabeth a Simonis, jsou ve skutečnosti v jednom terminálu se společným vchodem z ulice, ovšem každá v jiném prostoru a také v jiné výšce, vozy zde přímo přejíždět nemohou. Provoz linek číslo 2 a 6 je zajišťován soupravami BN M90, vyrobenými v belgických Bruggách.

Krátkou kapitolu v historii veřejné dopravy v Bruselu tvořily trolejbusy. Provoz jediné trolejbusové linky číslo 54 byl zahájen roku 1939 a ukončen roku 1964, kdy dovršily provozované vozy hranice své životnosti. Vzhledem k neustálému rozvoji tramvajové dopravy bylo od dalších trolejbusových linek ustoupeno.

První bruselská autobusová linka vyjela v roce 1907. Autobusová doprava byla opakovaně přerušována, ale městských dopravce si vozy stále ponechával, především pro možnost zajišťování náhradní dopravy za tramvaje. Od roku 1926, po založení společnosti Les Autobus Bruxellois, byla autobusová doprava rychle rozvíjena a její rozvoj pokračuje až do dnešních dní, kdy městskou dopravu tvoří více než 50 autobusových linek, často zajíždějících i do centra města.

Všechny prostředky veřejné dopravy jsou v provozu přibližně od 5:30 do 0:30. V nočních hodinách přes týden jsou lidé odkázáni pouze na taxi, o nocích z pátku na sobotu a ze soboty na neděli je od roku 2003 v provozu síť autobusových linek „Noctis“ V současnosti je linek celkem 11, označených v číselné řadě N4 až N18 (vybraná čísla chybí kvůli historickému vývoji). Přestupní zastávkou všech je Hlavní nádraží Gare Centrale.

Městské autobusy jsou využívány pro řadu dalších účelů během událostí s vyšší návštěvností. Během naší návštěvy města se takovou událostí stala bruselská muzejní noc, během které, podobně jako u nás, byly v provozu zvláštní autobusové linky spojující jednotlivá muzea. V provozu byly tři, označené barvami (červená, zelená, modrá), zajištěné výhradně kloubovými autobusy Mercedes-Benz Citaro G.

Mimo městských autobusů funguje v Bruselu také rozsáhlá síť příměstských autobusů, provozována společností De Lijn (která zajišťuje mimo jiné také tramvajovou dopravu v Antverpách, Gentu a na severním pobřeží Belgie). Na příměstských linkách jsou v městských úsecích uznávány jízdenky MHD.

Přeprava dětí do škol je zcela oddělena od přepravy běžných cestujících. Městem projíždí blíže nespecifikovaný počet minibusových linek Komise francouzského společenství, označených čtyřmístnými číslicemi. Linky nemají vyvěšené nikde jízdní řády a vozy nejsou ani označeny cílovou zastávkou.

Pro přepravu po městě lze využít také tzv. nákupní midibusy, které od pondělí do soboty odpoledne a také každou první neděli v měsíci spojují významná nákupní střediska a prodejny v centru města. Jejich provoz je zajišťován elektrobusy Bluebus 22.

Pro turisty v Bruselu zajišťuje dopravu firma Open Tours v rámci světového projektu Hop On-Hop Off. Autobusy Ayats Bravo Cabrio jezdí v Bruselu po dvou linkách, s přestupem u hlavního nádraží. První linka má svou nejvzdálenější zastávku u Atomia, linka číslo 2 u evropského parlamentu.

Součástí systému městské dopravy v Bruselu je také pouliční výtah, zvaný Ascenseur des Marolles. Výtah je v provozu denně od 6 do 23 hodin a překonává výškový rozdíl 20 metrů mezi zástavbou čtvrti Mallores a horní ulicí s Justičním palácem. Cesta trvá cca 30 vteřin.

Zdroje: web wikipedia.cz (Brusel), web wikipedia.fr (Autobus de Bruxelles, Brusel Prémétro, Histoire des chemins de fer belges, Métro de Bruxelles, Noctis (STIB), Relations ferroviaires en Belgique, Tramway de Bruxelles), web stib-mivb.be (Plans des réseaux), web phototrans.eu (STIB), web trammuseum.brussels (Trolleybus), web freeshoppingbus.be, web tramexperience.be, web citysightseeingbrussel.be