Budapešť je hlavní město Maďarska, hospodářské, dopravní a kulturní centrum země, deváté největší město Evropské unie. Na ploše o rozloze 525 km² zde žije 1,74 milionu obyvatel, v městské aglomeraci pak téměř 2 a půl milionu osob.

O nejstarší části města, Starém Budíně, najdeme zmínka již z počátku 10. století, kdy se na zdejším území usídlil kmen tehdejších Maďarů. Největší rozmach tří, v té době samostatných města Budína, Starého Budína a Pešti, nastal po roce 1686, kdy byla oblast habsburky osvobozena z nadvlády turků. Na modernizaci města měl v té době zásluhy např. István Széchenyi, který mj. inicioval stavbu prvního řetězového mostu přes Dunaj, nesoucí dnes jeho jméno.

Ke sjednocení tří sousedních měst došlo již roku 1848, ale pouze po dobu dvou let, jelikož Rakousko tehdy nechtělo uznat samostatnost Maďarska a potlačení vzniku hlavního města bylo pro ně strategickou výhodou. Roku 1867 však proběhlo tzv. rakousko-maďarské vyrovnání a 1. ledna 1873 oficiální vyhlášeno velkoměsto Budapešť.

Budovy podél břehů Dunaje, Budínský hrad a Andrássyho třída jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Mezi nejvýznamnější památky patří budova parlamentu (Országház) z roku 1904, jež se svou délkou 268 metrů a výškou 96 metrů tvoří jeden z národních symbolů Maďarska.

První železniční trať Budapešť – Vác byla dána do provozu v roce 1846. V Budapešti je sedm větších nádraží a několik desítek vlakových zastávek. Každé z trojice nejvýznamnějších nádraží nese název podle směru, kterým je z něho vypravována většina vlaků, tj. Nyugati (Západní), Keleti (Východní) a Déli (Jižní). Příměstská železnice (HÉV) spojuje Budapešť s několika blízkými městy.

V Budapešti najdeme druhou nejstarší trasu metra a zároveň nejstarší kontinentální evropské metro (jelikož nejstarší evropské metro najdeme v Londýně). Linka je označována v mapách jako M1, na směrovkách však jako Földalatti Vasút (podzemní dráha), na rozdíl od ostatních, které i maďaři nazývají metro. Stanice jsou zde umístěny velmi nízko pod povrchem a otřesy projíždějícího metra jsou cítit na ulici.

V 70. letech vznikly postupně linky metra M2 a M3, v roce 2014 byl otevřen první úsek linky M4. Obě linky ze 70. let již jsou stavěny výrazně hlouběji (po vzoru Moskvy), většina stanic na lince M3 by měla v nejbližší době projít rekonstrukcí. Nejnovější linka M4 je zajišťována samořízenými soupravami Alstom. Stejně vozy jsou nasazovány také na lince M2, již pouze na lince M3 je možné spatřit původní sovětské vozy 81-71, které jsou ale postupně vyřazovány.

Velmi rozsáhlá síť tramvajových linek obsluhuje v podstatě celé město, a pokud nehledáte vždy nejrychlejší cestu, jsou jistou alternativou i pro metro. Na provozu většiny linek se z většiny podílí stařičké vozy Ganz, doplněné o něco mladšími českými vozy Tatra T6C5, ojetými vozy z Hannoveru TW 6000 a také několika moderními vozy Siemens Combino. Tramvajová síť je v některých případech poněkud chaotická, jelikož se linky vzájemně potkávají na opačných stranách křižovatek, ale fyzicky k sobě již nedojedou. 

V Pešti je zastoupena také trolejbusová doprava, na celkem patnácti linkách. První vyjela roku 1933, výstavba nových trolejbusových tratích byla pozastavena v 80. letech. I když existují plány, že by trolejbusy mohli být rozšířeny, a to i na druhý břeh Dunaje, pravděpodobně se tak již nikdy nestane. Vozový park je tvořen převážně vozy Ikarus 280T, postupně vytlačovanými moderními vozy Solaris Trollino.

Autobusových linek jezdí v Budapešti více než 100 a jejich systém je úzce propleten s kolejovou dopravou. Většina vozového parku jsou nízkopodlažní autobusy, značek Ikarus, Volvo a Mercedes. Linku číslo 16 zajišťují minibusy a projíždí kopcovitým historickým centrem. Společně s tramvajovou linkou číslo 6 zajišťují autobusy také kompletní dopravní obsluhu města v noci.

Lanová dráha od řetězového mostu k budínskému hradu slouží cestujícím s přestávkami již od roku 1870 a o její výstavbu se zasloužil Ödön Széchenyi, syn Istvana Széchenyiho. Je nedílnou součástí panoramatického pohledu na město a je zajímavá také svými oddělenými vstupy do jednotlivých částí vozu, otevírajícími se manuální klikou.

V závěru je nutné zmínit, že během mé návštěvy Budapešti jsem nestihl navštívit ještě další dvě dopravní zajímavosti. Tou první je tramvajová linka číslo 60, vedená na samostatném tělese jako ozubnicová dráha. Druhou je dětská železnice na západě města, která sice není součástí integrovaného dopravního systému, ale slouží i běžným cestujícím jako vhodný doplněk standardní dopravy.

Zdroje: web wikipedia.cz (Budapešť, Metro v Budapešti, Tramvajová doprava v Budapešti, Městská doprava v Budapešti), web phototrans