Město

Praha je hlavní a současně největší město České republiky a 14. největší město Evropské unie. Leží mírně na sever od středu Čech na řece Vltavě, ale jako samostatný kraj není jeho součástí. Je sídlem velké části státních institucí a prezidenta republiky.

Podle legendy byla Praha založena v 8. století kněžnou a věštkyní Libuší a jejím manželem Přemyslem. Legenda říká, že Libuše vyšla na skalnatý útes vysoko nad Vltavou a prorokovala: „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.“ Na místě neřídila vystavět hrad a město nazvala Praha.

K původnímu Starému Město se po vyhlášení Prahy městem, roku 1257, přidalo podhradí, zvané Malé Strana. Roku 1348 kvůli úzkemu vymenzení hradbami nechal král Karel IV. zřídit čtvrť třetí – Nové Město. Až za vlády Josefa II. roku 1748 byly však části oficiálně spojeny v jeden celek Královského hlavního města Prahy.

Postupně byl připojen ještě Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Roku 1901 se připojila Libeň. Po vyhlášení Prahy hlavním městem Československa, roku 1922, byly připojeny i dříve samostatná města Královské Vinohrady, Nusle, Košíře a několik obcí. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo ku Praze připojeno dalších více než 60 obcí. Její součástí je dnes mj. 22 dříve samostatných měst:

Praha je šestým nejnavštěvovanějším městem Evropy, především díky celé řadě zachovaných památek z různých období. Pražská památková rezervace zahrnuje místa v centru s největších koncentrací památek, o rozloze 8,66 km². Na území města je 37 národních kulturních památek.

Železnice

Dne 21. května 1830 zahájila provoz v Praze Lánská koněspřežka. Dráhu provozovalo sdružení pražských měšťanů a vedle ze stanice Bruska (místo dnešní železniční zastávky Praha – Dejvice) do stanice Kladno – Vejhybka. Ještě v témže roce došlo k prodloužení z Kladna přes Stochov do Lán a roku 1833 do polesí Píně. Tehdy však veřejná doprava ještě příliš neprosperovala a kvůli vysokým ztrátám byl roku 1834 provoz zastaven a dráha začala chátrat. O dva roky později byla odkoupena soukromým majitelem a částečně zrekonstruována.

Parostrojní železnice na území Prahy byla zprovozněna v srpnu 1845 jako součást dráhy z Prahy do Olomouce, o šest let později byl zahájen provoz na trati z Prahy do Děčína. Roku 1863 byla přestavěna klasický rozchod a parní provoz také původní koněspřežka. Zároveň byla v Praze prodloužena přes tunel ve Stromovce na nádraží Bubny, pro spojení se zbytkem sítě.

Roku 1871 bylo uvedeno do provozu nádraží císaře Františka Josefa (dnes Hlavní nádraží) u příležitosti zproznění tratě směr Benešov, Tábor a Vídeň. O rok později byla ve stejné oblasti ukončena nová trať od Turnova a Kralup nad Vltavou, ovšem ke splynutí nádraží došlo až v roce 1909.

Dnes je Praha přirozeným hlavním dopravním uzlem české železniční dopravy. Regionální integrovaná osobní doprava se formuje do příměstského systému Esko. Dnes se tento systém skládá z celkem 52 linek, z nich jich do Prahy zajíždí patnáct:

• S1: Praha, Masarykovo nádraží – Praha, Klánovice – Český Brod – Kolín
• S2: Praha, Masarykovo nádraží – Praha, Horní Počernice – Lysá nad Labem – Kolín
• S22: Praha, Masarykovo nádraží – Praha, Horní Počernice – Lysá nad Labem – Milovice
• S3: Praha, Masarykovo nádraží – Praha, Čakovice – Mladá Boleslav, město
• S34: Praha, Masarykovo nádraží – Praha, Čakovice
• S4: Praha, Masarykovo nádraží – Praha, Holešovice – Praha, Sedlec – Roztoky – Hněvice
• S49: Praha, Hostivař – Praha, Holešovice – Praha, Sedlec – Roztoky
• S5: Praha, Masarykovo nádraží – Praha, Ruzyně – Hostivice – Kladno
• S54: Praha, Masarykovo nádraží – Praha, Ruzyně – Hostivice – Slaný
• S6: Praha, Smíchov – Praha, Řeporyje – Rudná – Beroun
• S65: Praha, hlavní nádraží – Praha, Smíchov sev. n. – Praha, Zličín – Hostivice – Rudná
• S7: Praha, hlavní nádraží – Praha, Smíchov – Praha, Radotín – Beroun
• S8: Praha, hlavní nádraží – Praha, Zbraslav – Skochovice – Čerčany
• S88: Praha, hlavní nádraží – Praha, Zbraslav – Skochovice – Dobříš
• S9: (Lysá nad Labem – Praha, Horní Počernice -) Praha, hlavní nádraží – Praha, Kolovraty – Benešov

Autobusy

Roku 1856 se v Praze objevily první drožky. Šlo o lehké, otevřené a odpérované nájemné povozy pro dva až čtyři cestující, tažené koňmi. Prokazatelně roku 1879 se čtyřmístné drožky označovaly termínem fiakr. Po roce 1900 se ještě zřídka objevovaly i drožky s benzinovým pohonem.

Ještě o něco dříve proběhly pokusy o zavedení omnibusů, tedy osmimístných povozů, jezdících podle jízdního řádu. Konkrétně v letech 1829 až 1830 jezdily dvě linky, a to ze Staroměstského náměstí přes Karlův Most k Zemskému domu ve Sněmovní ulici a od Hlavní celnice k poště na Malé Straně. Pro malý zájem byl provoz zrušen a povozy dále využívány pro nepravidelnou dopravu Stavovského divadla.

V roce 1842 zahájila provoz omnibusová linka Prokopa Wurma z Malé Strany ke Stögrovu divadlu v Růžové ulici. Provoz vydržel pravděpodobně také rok, některé zdroje uvádějí ukončení až v roce 1846. Po výstavbě železnice roku 1845 vzniklo několik linek, rozvážejících ze státního nádraží (dnes Masarykova) hotelové hosty do hotelů. Později přibyly spoje i k Západnímu nádraží (dnes Praha – Smíchov) a Brusce.

Roku 1860 zahájila provoz linka z Karlína na Malou Stranu. Vydržela v provozu pravděpodobně do roku 1864. Mezitím vzniklo ještě roku 1862 omnibusové spojení ze Západního nádraží na Karlínské náměstí. V roce 1870 provozoval obě linky karlínský omnibusový „dopravní podnik“, vlastnící 20 povozů. Od roku 1872 mu konkurovala ještě První pražská společnost pro omnibusy.

V průběhu 70. letech 19. století vznikala a zanikala celá řada omnibusových linek. Zde je výčet doložených tras:

• Václavské náměstí – Žižkov
• Karlín – Karlovo náměstí
• Holešovice – Nové Město
• Václavské náměstí – Severozápadní nádraží (Těšnov)
• Karlín – Libeň
• Přístaviště parníků Braník – Restaurace Rozkoš Krč
• Můstek – Josefské náměstí – Výstaviště (během Jubilejní všeobecné výstavy; 1891)
• spojení přes řetězový most Františka I. (náhradní doprava za tramvaj; 1876 až 1877)
• Křižovnické náměstí – Malostranské náměstí (náhradní doprava za tramvaj po dřevěném provizoriu, nahrazujícím Karlův most poničený při povodni; 1876 až 1877)
• Demínka – Máchova ulice Vršovice (provozovatel shodný jako u tramvají; 1892 až 1893)
• U zlatého anděla Smíchov – Restaurace Klamovka Košíře (v provozu do výstavby tramvajové tratě; 1895 až 1897)

Provoz koňky a později elektrické tramvaje postupně omnibusy vytlačoval. Provoz posledních, sloužících pro rozvoz hotelových hostů, byl ukončen pravděpodobně v roce 1904. Mezi lety 1908 až 1909 byla pojmem omnibus označována ještě první pražská autobusová linka, výraz autobus se vžil až počátkem 20. let.

První autobusy začaly jezdit v Praze na Malé Straně 3. března 1908, udržely se tu však pouze do 17. listopadu následujícího roku. Od 19. dubna 1912 pak začal podnikatel František Černý provozovat autobusovou linku z Náměstí Republiky přes Karlín, Kobylisy, Bohnice, Chabry a Ďáblice až do Mělníka, ta pozastavila svůj provoz kvůli první světové válce.

Počínaje 21. červnem 1925 zahájily Elektrické podniky hlavního města provoz na lince A Čechovo náměstí – Záběhlice, U Lípy. Toto datum se uvádí také jako začátek pražského autobusového provozu a od té doby už se pouze rozšiřoval.

Dnes tvoří městskou autobusovou síť zhruba 120 linek číselně označených 100 až 250. Některé jezdí pouze pracovní dny. Vybrané linky jsou zajišťovány velkokapacitními autobusy dlouhými 18 metrů, jiné naopak minibusy. Na provozu se kromě Dopravního podniku podílí také 5 soukromých dopravců: About Me (linky číslo 117, 153, 164, 194, 203, 242 a 243), Arriva City (linky číslo 146, 155, 163, 204, 208, 209, 211, 220, 223, 224 a 228), Stenbus (linky číslo 210, 212, 221, 222 a 240), ČSAD Střední Čechy (103, 110, 166, 171 a 186) a ČSAD Polkost (115, 226 a 227).

Noční provoz autobusových linek v Praze byl zahájen 27. listopadu 1932 třemi linkami A až C, všemi vedenými z oblasti Náměstí Republiky. Jejich provoz byl zanedlouho rozšířen na pět linek. Během druhé světové války byl provoz nočních autobusů postupně omezován až zrušen, a k jeho obnovení došlo 31. ledna 1959 zavedení nočních linek 201 a 202 z Václavského náměstí.

Po několika obměnách tras došlo 1. únoru 1971 k plošnému přečíslování linek a v provozu pak byly opět dvě noční linky, ale pod označením 344 (Václavské náměstí – Budějovické náměstí) a 357 (Vychovatelna – Prosek). Od 9. května 1974 došlo k významnému rozšíření nočního provozu a přečíslování do číselní řady 5xx. V provozu tehdy bylo 9 nočních linek (označeny 501 až 506, 508, 509 a 512).

Zatím poslední přečíslování nočních linek proběhlo k 29. dubnu 2017, kdy byly městské noční linky převedeny do číselné řady 901 až 915. Jsou vzájemně propleteny s nočním tramvajovými linkami a garantovány přestupy pro pohodlnou přepravu za všech čtvrtí do centra města i zpět.

Od 4. ledna 2021 se síť nočních linek rozrostla o linku číslo 916, spojující Palmovku, Prosek, Staré Letňany, Kbely a Vinoř. Provoz linek 904, 905, 909, 910, 911 a 915 je zajištěn kloubovými autobusy, zbytek vozy standardní délky. Provoz linek čísl 903 a 914 zajišťují soukromí dopravci, zbytek je v režii Dopravního podniku hlavního města Prahy.

Samostatnou kapitolu ve vývoji pražských autobusů tvoří školní linky. Prvním školním spojem byl označen 3. ledna 1955 prodloužený spoj linky 112 od Zoologické zahrady k Podhoří, poté od 1. června 1959 spoj linky 105 od Filmových ateliérů do Klukovic. Postupně přibývaly další a zpravidla se označovaly jednocifernou (později dvoucifernou) číslicí. Řada z nich byla opětovně začleněna do svých kmenových linek, část z nich však v roce 1983 vytvořilo samostatnou řadu školních linek, očíslovaných od čísla 401. V září 2000 byly z důvodu rozšiřování Pražské integrované dopravy přečíslovány do číselné řady 551 až 580.

Od září 2017 jsou noční linky označeny v číselné řadě 251 až 280. Ve většině případů se jedná pouze o jeden ranní spoj, několik z nich má spojů více nebo jsou v provozu i odpoledne v opačném směru. Tři z nich, linky číslo 254, 257, 258, 264, 270 a 273, zajišťují soukromí dopravci, zbytek Dopravní podnik hlavního města Prahy.

V létě 1959 se v Praze objevily první účelové autobusové linky, a to na trasách do Komořan (222), k Hostivařské přehradě (224) a k ruzyňskému letišti (225). Jejich počet se neustále měnil podle aktuální situace, v roce 1965 k nim přibyly mj. linky XA a XB k branickému nádraží. Od roku 1974 byly přečíslovány a jezdily na trasách do Křeslic (51), k motolskému krematoriu (52), k závodišti ve Velké Chuchli (53), k hloubětínským lázním (54), k trojské zoo (55), k hostivařské přehradě (56) a na Petřiny (57). V 80. a 90. letech bylo používáno označení 45x, od roku 2000 pak 751 a výše.

Dnes jsou tyto linky v provozu pravidelně pouze dvě, číslo 871 k výstavišti Holešovice a číslo 872 k výstavišti Letňany. V číselné řadě 8xx byla jednou využita ještě linky číslo 890 na Stadion Strahov, který ale vyjma mimořádných případů již není využíván.

Do účelových autobusových linek lze zařadit také bezplatnou přepravu k obchodním centrům (v současnosti Ikea Černý Most a Fashion Arena Štěrboholy), ke kancelářskému komplexu BBC na Brumlovce, náhradní dopravu za neexistující železnici k ruzyňskému letišti označenou Airport Express nebo pendl od Zoologické zahrady k parkovišti Trojský most.

Za první příměstskou linku lze považovat výše uvedenou linku do Mělníka, první opravdový příměstský systém však přišel až se vznikem Pražské integrované dopravy v 90. letech. Od 11. ledna 1992 zavedl Dopravní podnik hl. m. Prahy první dvě příměstské linky, 351 do Hovorčovic a 352 do Ořechu, o rok později je následovala linka 353 do Zelenče.

V listopadu 1993 vznikla linka 354 do Podolanky, v říjnu 1994 linka 355 do Únětic. První soukromý dopravce v tomto sytému začal provozovat 4. prosince 1996 linku 360 do Jíloviště a Trnové. V dalších letech docházelo k začlenění celých oblastí, například okolí měst Mníšek pod Brdy, Rudné nebo Jílového u Prahy.

Dnes tvoří síť příměstské dopravy necelých 100 linek číslovaných 301 až 420. Dopravní podnik hl. m. Prahy zajišťuje jen malou část z nich, většinou je jejich provoz pod taktovkou soukromých dopravců z dané oblasti. V některých odlehlých částech Prahy tyto linky tvoří jedinou obsluhu, souběžné městské linky jsou postupně omezovány nebo rušeny, nebo sem ani nikdy nezajížděly.

Od 22. května 1995 byl zahájen provoz na lince I1 v trase Petýrkova – Bryksova. Jedná se o přepravu určenou zejména tělesně postiženým nebo občanům navštěvujícím zdravotnická zařízení. Současně byla zřízena také linka I2 z Dejvické na Náměstí Republiky, kterou provozovalo ČSAD Kladno. Vzhledem k její absenci v přehledech PID i portálu IDOS jsou informace z jejího pravděpodobně velmi krátkého provozu jen velmi útržkovité.

Od 1. března 2009 bylo pak číslo znovu obsazeno linkou soukromého dopravce Societa v trase Jiřího z Poděbrad – Centrum Zahradní Město. Později linku převzal dopravce About Me a byla prodloužena na Florenc kvůli přestupu na ostatní invalidní linky. Od 1. září 2012 byla „dvojka“ zrušena a nahrazena prodlouženými městskými linkami. Třetí linka spojovala do roku 2010 Sídliště Ďáblice a Zličín, podobně jako linka I1, s průjezdem přes celé město. V roce 2013 došlo k zavedení nové „dvojky“ v trase Florenc – Sídliště Stodůlky. Dnes je v provozu opět pouze první linka.

Počínaje 1. květnem 1996 byly do systému PID zařazeny také první dvě linky vůbec nezajíždějící do Prahy. Byly to linky 314 a 315 dopravce ČSAD Praha-západ ve městě Černošice, kde navazovaly na pražskou příměstskou železnici. Od září 2000 se pro tyto linky zvolila samostatná číselná řada 401 – 499. Kvůli neustálému rozvoji dopravy v regionu byla číselná řada rozšířena a dnes nese nejvyšší číslo linka 862.

První novou linkou v této řadě se stala linka 465 v Choceradech, všechny ostatní do ní byly postupně přečíslovány. Součástí těchto linek se stala také městská doprava v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi(24. září 2000) a také nástupce městské dopravy v Říčanech.

Dnes je součástí systém PID více než sto takovýchto linek ve všech směrech od Prahy. Zajišťují je často přímé autobusy z Prahy, nebo linky navazující na příměstskou železnici. Zatím poslední rozšíření integrované dopravy nastalo v červnu 2022 v oblastech Čáslavska, Březnicka a Krásnohorska, kde došlo k zavedení nových linek číslo 407, 419, 450, 482, 488, 496, 500, 510, 511, 524, 530, 549, 551, 552, 559, 567, 710, 740, 741, 780, 781 a 783 a úpravě řady stávajících linek.

Zvláštní kapitolu příměstských linek tvoří tzv. cyklobus, linka označená číslem 690. Poprvé vyjel 21. června 2003. Zajišťuje jej dopravce Martin Uher autobusem upraveným pro převoz jízdních kol a je v provozu vždy jen v turistické sezóně. Spojuje železniční stanici v Dobřichovicích s oblastí Řitky, Mníšku pod Brdy a Kytína s širokou sítí lesních cyklostezek. V červnu 2022 přibyl ještě druhý cyklobus, s označením 997, z Mladé Boleslavi do oblasti Českého krasu.

Systém příměstských linek si postupem času vyžádal i noční obsluhu. První takovouto samostatnou linkou se stala linka číslo 601 dopravce Spojbus spojující od 23. listopadu 2003 Prahu a Černošice, později také Dobřichovice (a po nějakou dobu také Lety a Řevnice). Stejný dopravce pak zavedl ještě od července následujícího roku linkou 602 do Berouna. Ve stejném období začal dopravce ČSAD Střední Čechy provozovat ještě linku 603 do Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavy.

Od 1. května 2005 zahájila provoz noční linka číslo 604 do Roztok, 2. září 2006 linka číslo 606 do Jesenice. Ještě během roku 2006 se přidaly linky číslo 605 do Průhonic a 607 do Hostivice. U linky číslo 604 došlo postupně k prodloužení do Holubic, u linky číslo 605 do Čestlic a u linky číslo 606 do Jílového u Prahy.

Dnes je příměstských nočních linek 10 a jsou označeny v číselné řadě 951 až 960. Kromě obsluhy středočeských obcí a měst zajišťují noční dopravní obsluhu i okrajových částí Prahy, kam obvykle městské noční linky nezajíždějí. Linky číslo 951 do Dobřichovic a číslo 960 do Zlatníků-Hodkovic zpravidla zajišťují minibusy.

Tramvaje

První pražská tramvaj, ještě tažená koňmi, vyjela 23. září 1875, na trasu mezi Řetezovým mostem a karlínskou Invalidovnou. Tramvaj s elektrickým pohonem pak vyjela díky Františku Křižíkovy v roce 1891 od horní stanice letenské lanové dráhy k dnešnímu výstavišti v Holešovicích. Jednalo se však spíše o propagační provoz a až 19. března 1896 zahájila Křižíkova společnost Elektrické dráhy provoz na trati mezi dnešní Florencí, dělnickým předměstím Libně a Vysočany.

Ještě v březnu 1897 zahájil starosta města Košíře Matěj Hlaváček pod vlastní společností provoz na trati mezi Andělem a dnešní Klamovkou. Od 5. srpna 1907 již všechny tratě (včetně mezitím vybudovaných na Novém Městě a Vinohradech) odkoupily Elektrické podniky, 24. října 1907 začaly být tramvajové linky označovány čísly. Největší rozsah měla tramvajová síť v 50. letech, poté bylo zrušeno několik tratí v centru a v 60. a 70. letech další tratě vedené souběžně s nově vznikající sítí metra.

V současné době síť denních tramvají tvoří 25 linek označených 1 až 26 (chybí číslo 19). Některé linky jezdí pouze pracovní dny (4, 21 a 24), vybrané úseky některých linek jsou v provozu pouze ve špičkách pracovních dnů. Všechny linky jsou vedeny pouze po území města. Linka číslo 23 je zajišťována pouze muzejními vozy Tatra T3, platí na ní však běžný tarif.

I přes bombardování v době 2. světové války byl zaveden 30. listopadu 1942 na tramvajích samostatný noční provoz. Linky A až F z velké části kopírovaly denní provoz a všechny se potkávaly u Hybernského nádraží. V roce 1945 byl kvůli válečným konfliktům noční provoz na 11 měsíců přerušen, po jeho znovuzavedení již linky nebyly odlišeny písmeny, jen 8 denních linek mělo téměř nepřetržitý provoz.

Od 9. května 1974 se počet nočních tramvajových linek rozšířil na dvanáct, od roku 1978 se jejich počet opět postupně snižoval. Reforma nočního provozu se uskutečnila k 3. listopadu 1985, kdy byly linky přeznačeny do číselné řady 51 až 58. V listopadu 1990 byl pokus o rozšíření nočního provozu, kdy byly zavedeny linky 59 a 60 a zaveden polonoční provoz linek 1 a 20. Systém byl ale natolik složitý, že od 25. března 1991 se provoz opět vrátil k původnímu stavu. Od 2. července 2004 byla dodatečně zavedena posilová linky 59 kopírující nejvytíženější úseky linek 57 a 58.

Tramvaje zajišťují dodnes základní noční obsluhu města. Stejně jako noční autobusy, prošly i noční tramvaje v dubnu 2017 plošným přečíslováním. Linky, označené nyní jako 91 až 99, se potkávají na centrální přestupní zastávce Lazarská celou noc po 15 minutách (vždy pouze polovina, protože na všech je veden interval 30 minut). V koncových úsecích do Hostivaře a Řep jsou vedeny dvě linky v souhrnném intervalu 15 minut, jinak jede vždy pouze 1 linka. O víkendových nocích je interval všech nočních tramvajových linek zkrácen na 20 minut. Větve na Podbabu a Radlickou jsou v nočním provozu obsluhovány autobusy.

Účelové tramvajové linky zajišťovaly v minulosti přepravu během významných městských událostí. Doložena je například v roce 1978 linka X jako posila dopravy při návštěvě soudruha Brežněva, o dva roky později při Spartakiádě bylo v provozu dokonce 13 posilových linek označených 37 až 49. Provoz byl tehdy ovlivněn několika dlouhodobými výlukami, proto byla organizace dopravy ke strahovskému stadionu dosti obtížná. V poslední letech se účelové tramvajové linky objevují jen velmi zřídka. Linka pod označením 41 se objevila v roce 2010 při konání mistrovství světa v hodu létajícím talířem na Slavii, linka číslo 42 byl v provozu při všesokolských sletech v letech 2000 a 2012. V roce 2011 jezdila kuriózní linka 47 v trase Palmovka – Výstaviště, která posilovala linky na Výstaviště během tramvajová výluky na Strossmayerově náměstí. Vlivem posunu číselných řad by dnes byly takové linky označeny 7x.

Zvláštní kapitolou speciálních tramvajových linek je pak nostalgická linka číslo 91 v trase Vozovna Střešovice – Výstaviště. Poprvé vyjela v létě 1991 během konání Všeobecné výstavy v trase: Výstaviště – Vltavská – Výstaviště. V následujícím roce byly v provozu dokonce linky 2 označené 91 a 92 a od roku 1993, kdy bylo otevřeno muzeum městské dopravy ve vozovně Střešovice, je linka 91 v provozu každoročně během letní sezóny. Zajišťována je výhradně historickými vozy upravenými pro dnešní provoz. Od roku 2017 je označována jako 41, od roku 2022 doplněna linkami číslo 42 a 43.

Trolejbusy

Dne 28. srpna 1936 byl zahájen v Praze provoz trolejbusů v trase Vozovna Střešovice – Kostel svatého Matěje. Postupně byly zavedeny linky spojující Anděl s továrnou Waltrovky a také Strahovským stadionem.

Po roce 1949 vzniklo po Praze dalších několik trolejbusových tratí a trolejbusových linek bylo v provozu již deset. V roce 1959 přesahovala síť pražských trolejbusů 56 km, zároveň ale také došlo k nahrazení první linky autobusy. Nakonec byl 16. října 1972 provoz pražských trolejbusů zrušen.

Trolejbusový provoz se dočkal oživení od 30. května 2018, kdy byl po několikaměsíčním testování zahájen provoz trolejbusové linky číslo 58 z Palmovky na Letňany. Obsluhována je pouze jediným vozidlem Škoda 24Tr, který navíc část trasy zdolává s bateriovým pohonem a při napojení na troleje se v podstatě jen dynamicky dobíjí.

Metro

První úsek pražského metra byl otevřen 9. května 1974, a to mezi stanicemi Sokolovská (dnes Florenc) a Kačerov. Dne 12. srpna 1978 byl zahájen provoz na první úseku druhé linky, a to mezi Leninovou (dnes Dejvická) a Náměstím Míru.

Na konci roku 1980 byly obě trasy prodlouženy a od 2. listopadu 1985 zahájila svůj provoz třetí linka, a to ze Smíchovského nádraží na Sokolovskou. V osmdesátých letech došlo ještě k prodloužení třetí linky ze Smíchova na Dukelskou (dnes Nové Butovice), ze Sokolovské na Zápotockého (dnes Českomoravská) a první linky ze Sokolovské do Holešovic.

Pražské metro dnes každý den přepraví přibližně 1,5 milionů cestujících. Jedná se o jedinou síť podzemní dráhy a zároveň jedinou speciální železniční dráhu v České republice. Provozovatelem dráhy i drážní dopravy na ní je Dopravní podnik hlavního města Prahy. Tři linky se vzájemně v centru potkávají a s jediným přestupem je tak možné uskutečnit jakoukoli cestu.

Lanové dráhy

V pražském provozu se vystřídalo také několik lanových drah. První zahájila svůj provoz 31. května 1891 mezi Řetězovým mostem (dnes vyústění Letenského tunelu) k letenskému zámečku. Její provoz byl zrušen ale již roku 1916 a od roku 1922 byla postupně demontována. V letech 1926 až 1935 ji ve stejných místech nahradilo ještě pohyblivé schodiště, potkal jej však stejný osud.

Nejdelší historii má pak lanová dráha na Petřín. Její provoz byl zahájen téhož roku jako první jmenovaná lanovka a s několika přerušeními přetrvává až dodnes. Spojuje tramvajovou křižovatku Újezd s rozhlednou na pražském vrchu Petřín s mezistanicí u restaurace Nebozízek. Od 2. března 1931 jsou jejím provozovatel Elektrické podniky, do té doby bylo jejím majitelem Družstvo rozhledny na Petříně.

Další je pak lanová dráha v prostoru trojské zoologické zahrady. Je nejkratší lanovou dráhou v České republice a také jedinou sedačkovou v Praze. Její provoz byl zahájen v srpnu 1977, hned v roce 1978 byl však kvůli technickým problémům přerušen. Proběhla rozsáhlá rekonstrukce a po ní se od roku 1981 stal provozovatelem Dopravní podnik hlavního města Prahy.

Pravděpodobně nejméně známou pak byla lanová dráha spojující budovy hotelu NH Praha (dříve Mövenpick) na pražském Smíchově. V provozu byla od března 1996 do prosince 2017. Jednalo se technicky o něco mezi sedlovou a pozemní lanovou dráhou. V současnosti je nahrazena modernějším šikmým výtahem.

Přívozy

Za nejstarší veřejný dopravní prostředek na území hlavního města lze považovat přívozy. Ty, které známe ze současnosti, sice zahájily všechny provoz až po roce 2000, první doprava tohoto typu je však zmiňována již roku 1222, kdy vyšehradská kapitula vlastnila práva na provoz přívozu z dnešního Podolí na Smíchov.

První přívozy se staly součástí Pražské integrované dopravy od 1. července 2005. První spojuje Sedlec a Zámky, druhý pak od června 2006 Podhoří s oblastí v Podbabě (ten je dodnes jednoznačně nejvytíženější). Jejich provozovatelem jsou Pražské Benátky (dříve První všeobecná člunovací společnost), ke kterým se v červenci 2007 připojil Vittus Group s třetím přívozem spojujícím Lihovar a Veslařský ostrov (po krátkou dobu také areál Žlutých lázní).

Postupně pak byly zavedeny ještě přívozy P4 (Národní divadlo – Dětský ostrov, v provozu byl pouze v sezóně 2011), P5 (dříve Císařská louka – Jiráskovo náměstí, později Kotevní – Císařská louka – Výtoň, dnes Císařská louka – Výtoň), P6 (Nádraží Braník – Lahovičky) a P7 (Pražská tržnice – Rohanský ostrov).

Neobsazené číslo P4 bylo v létě 2017 obsazeno příměstských přívozem do Černošic, od léta 2020 je pod tímto označením vedena původní větev přívozu P5 mezi Císařskou loukou a Kotevní. Od prosince 2017 do října 2020 byla v provozu ještě náhradní lodní linka P8 za zřícenou Trojskou lávku. Po dobu rekonstrukce Barrandovského mostu je v provozu ještě přívoz P4 z Velké Chuchle do Modřan.

Letecká doprava

Hned po skončení první světové války bylo vystavěno první civilní letiště v Praze – Kbelích. Jelikož postupně kapacitně nezvládalo vzrůstající poptávku, bylo roku 1933 zahájeno vytváření plánů na výstavbu letiště v Praze-Ruzyni. Slavnostní zahájení provozu nastalo 5. dubna 1937, kdy zde přistála letecká linka Piešťany – Zlín – Brno – Praha. Ve stejný den uvedla Air France do provozu také linku Vídeň – Praha –Drážďany.

Mezi lety 1960 až 1968 byla vybudována další odbavovací hala, označovaná sever. Dne 17. ledna 2006 nastalo rozšíření severního prostoru o druhý terminál a původní letiště dnes slouží pouze soukromým letům. Veřejný areál je rozdělen na terminál 1 (odlety do zemí mimo Schengenský prostor) a terminál 2 (odlet do zemí Schengenského prostoru).

Galerie

V tomto článku jsem pokusil pouze ve stručnosti shrnout všechny složky pražské městské dopravy a Pražské integrované dopravy. Podrobnou historii jednotlivých linek představuje Dopravní webovka především v sekci Linky PID.

Zdroje: archiv webu vetinari.wz.cz, publikace Historie městské hromadné dopravy v Praze (Pavel Fojtík, Stanislav Linert, František Prošek), web prazsketramvaje.cz (Z archivu), web pid.cz (jízdní řády), web cs.wikipedia.org (Doprava v Praze, Drožka, Lanová dráha hotelu NH Praha, Lanová dráha na Letnou, Lanová dráha na Petřín, Lanová dráha v Zoo, Lánská koněspřežka, Metro v Praze, Omnibus, Omnibusová doprava v pražské aglomeraci, Praha, Městská autobusová doprava v Praze, Příměstské autobusové linky PID, Přívozy PID, Tramvajová doprava v Praze, Trolejbusy v Praze, Železniční uzel Praha), web prazskebenatky.cz (Historie pražských přívozů)