Město

Vídeň (německy Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,8 miliony obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším kulturním, politickým a hospodářským centrem země.

Kolem přelomu letopočtu bylo území dobyto Římany, kteří na místě dnešního centra města vybudovali vojenský tábor s přilehlým městem. Neslo jméno Vindobona. Roku 1155 učinil markrabě Jindřich II. Jasomirgott Vídeň hlavním městem Rakous.

Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Největším muzejním komplexem je císařský palác Hofburg, kde jsou kromě interiérových instalací z druhé poloviny 19. století vystaveny některé z panovnických sbírek.

Dnes se Vídeň člení na 23 samosprávných městských částí tradičně označovaných jako vídeňské městské okresy (Wiener Stadtbezirke). První byly vytvořeny roku 1850 při prvním rozšíření Vídně. Městské okresy se dále člení celkem na 89 katastrálních území, jejichž hranice se však v některých případech nekryjí s hranicemi městských okresů.

Zoologická zahrada Schönbrunn je zoologická zahrada v parku zámku Schönbrunn, který se nachází ve vídeňském obvodu Hietzing. Založena byla roku 1752 císařem Františkem I. Štěpánem, postavena byla podle plánu Adriana van Steckhovena, který chod zahrady později i řídil. Vídeňská zoo je jednou z 23 zoo, která chová pandy velké. O chov pand a také koal se zde stará ošetřovatelka původem z České republiky.

Železnice

Dálkovou veřejnou dopravu zajišťuje železniční síť, která vznikla převážně ještě v době rakousko-uherské monarchie. Do Vídně se paprskovitě sbíhaly tratě z celého území tehdejší říše, což bylo důvodem existence několika hlavových nádraží. Teprve od roku 2015 se všechny železniční tratě sbíhají na hlavním nádraží Wien Hauptbahnhof.

V současnosti je vídeňská železniční síť využívaná jako S-Bahn, který tvoří prostředek rychlého propojení sídel vídeňské aglomerace a všech 13 linek je provozováno v rámci současného systému vídeňské integrované dopravy (Verkehrsverbund Ost-Region). Linky S1 až S7 jsou vedeny městem po stejné trase a v plánech označeny růžovou barvou jako Stammstrecke. Linky S45 a S80 jsou vedeny pouze po území města Vídeň.

Tramvaje

Od roku 1865 jezdí ve Vídni tramvaje. Zpočátku byly vozy taženy koňmi, první elektrická tramvaj vyjela roku 1897 po trase dnešní linky číslo 5. Rozvoj tramvajových tratí byl rychlý a velkolepý, až do začátku první světové války. Roku 1917 již byla v provozu pouze čtvrtina původní sítě.

Hned po skončení války se provoz rychle obnovil, a v roce 1930 měla tramvajová síť historicky největší rozsah. Po bombardování města roku 1944 byl provoz opět velmi utlumen. Roku 1950 byl provoz tramvají obnoven v plném rozsahu, ovšem již ne na všech původních tratí, jelikož bylo rozhodnuto o obsluze vybraných míst autobusy.

Dnes síť tvoří celkem 29 linek s celkovou délkou tratí 225 km, čímž se jedná o pátý největší tramvajový provoz na světě. Od roku 1995 tvoří většinu vozového parku legendární tramvaje ULF, od roku 2018 postupně doplňované tramvajemi Bombardier Flexity.

Kombinací železnice a tramvají je tzv. vídeňská lokálka (Wiener Lokalbahn, WLB). Po území Vídně využívá síť místní tramvajových tratí, za městem však jede po samostatné jednokolejné železniční trati do nedalekého města Baden.

Autobusy

Od roku 1907 jezdí ve Vídni městské autobusy. V letech 1963 až 1991 se v provozu objevily také autobusy dvoupatrové, a to na vytížených tangenciálních linkách. Od 21. května 2007 je vozový park autobusů kompletně nízkopodlažní.

Již od roku 1977 tvoří část sítě minibusové linky, jezdící úzkými uličkami v centru města. V současnosti je na tyto linky nasazováno celkem dvanáct vozů Siemens Rampini, využívajících elektrické akumulátory, které se nabíjejí na konečných.

Vybrané autobusové linky soukromých dopravců jsou součástí služby ASTAX, kdy je nutné jízdu objednat předem telefonem nebo SMSkou. Služby se využívá především v okrajových částech města a také na nočních linkách.

Autobusy tvoří také páteř dopravy v noci. Paradoxně o nocích před nepracovními dny je jejich počet nižší, jelikož v omezeném rozsahu jezdí také metro a S-Bahn. V závislosti na dnu v týdnu je tedy v provozu 17 až 18 městských linek, dalších 8 až 10 doplňkových linek na zavolání příměstská linka číslo 303 do Badenu.

Trolejbusy

Na území Vídně byly v minulosti provozovány na třech samostatných tratích trolejbusy, a to postupně v obdobích mezi roky 1908 až 1938 a 1946 až 1958. Na poslední trolejbusové lince, dlouhé 5,9 km, jezdilo 10 vozů, poté údajně prodaných do Kapfenbergu v Rakousku.

Metro

Metro ve Vídni (U-Bahn) dnes tvoří síť pěti linek, označených U1, U2, U3, U4 a U6. První úsek, který je dnes součástí linky U4, byl zprovozněn 8. května 1976. Následovala linka U1 roku 1978, linka U2 roku 1980. V roce 1982 následovalo prodloužení linky U1.

V roce 1989 se připojila k síti linka U6, která vznikla přestavbou z tramvajové tratě a vozy zde vypravované jsou dodnes napájeny shora, ne jako klasické metro z přívodní kolejnice. V roce 1991 byla zprovozněna linka metra U3. Další prodlužování stávajících linek nastaly v letech 2006 (U1), 2010, 2013 (U2) a 2017 (U1). Chybějící číslo v řadě, linka U5 na severovýchod města, je stále ve fázi plánování.

Autovláček

Ve čtvrti Schönbrunn jsou v provozu dvě linky turistických autovláčků. Jeden jezdí napříč rozsáhlým areálem vídeňské zoologické zahrady, druhý je veden přes devět zastávek kolem schönbrunnského zámeckého areálu.

Zdroje: web wikipedia.cz (Metro ve Vídni, Vídeň), web wikipedia.de (Busverkehr in Wien, Lokalbahn Wien–Baden), web wienerlinien.at