Žilina (německy Sillein nebo Silein, maďarsky Zsolna, polsky Żylina, latinsky Solna) je krajské a okresní město na Slovensku, 170 km severovýchodně od Bratislavy, na soutoku řek Váhu a Kysuce v Žilinské kotlině, 28 km od hranic s Českem. Jedná se o důležité průmyslové i dopravní centrum, sídlo univerzity a od roku 2008 i biskupa římskokatolické žilinské diecéze. V roce 2016 zde žilo přes 81 000 obyvatel a bylo tak čtvrtým největším slovenským městem. 

Oblast dnešní Žiliny byla osídlena již v paleolitu, později tu existovalo halštatské hradiště a slovanské mohylové pohřebiště. První zmínka o městu pochází z roku 1208, tehdy to ale byla malá slovanská osada, z níž se zachoval jen kostel sv. Štěpána. Počátkem 14. století založili němečtí osadníci nové město, které před rokem 1312 získalo městská práva. 

Nejvýznamnější památkou je katedrála Nejsvětější Trojice. Jedná se o hlavní kostel římskokatolické žilinské diecéze. Nachází se v historickém jádru Žiliny v ulici Horní val. Vybudován byl na konci 14. století na místě původního románského kostela zasvěceného Panně Marii.  

K Žilině byly v druhé polovině 20. století připojeny dříve samostatné obce: Bánová, Brodno, Budatín, Bytčica, Mojšová Lúčka, Považský Chlmec, Strážov, Trnové, Zádubnie, Zástranie, Závodiea a Žilinská Lehota. 

K velkému oživení hospodářství a průmyslu přispělo železniční spojení Bohumín – Žilina – Košice, které bylo uvedeno do provozu roku 1872. Roku 1883 se k ní přidala ještě velmi významná trať z Žiliny do Bratislavy, vedená ve většině trasy údolím Váhu.  

Za počátky městské dopravy v Žilině lze považovat zavedení pravidelné linky soukromého dopravce  Jindricha Schlessingera z Mariánského náměstí přes železniční stanice k závodu celulózy. Fungovala ovšem pouze mezi lety 1926 a 1928. Až roku 1949 byl založen Dopravní podnik Žilina a vyjela první oficiální městská autobusová linka, hned roku 1950 se přidala druhá.  

V roce 1970, kdy městská doprava čítala již 20 autobusových linkách, byla zavedena mj. noční autobusová linka číslo 50, a městská doprava tak začala fungovat nepřetržitě. Linka číslo 50 je s úpravami v provozu dodnes.  

Kromě běžných autobusových linek doplňují provoz ještě linky zvláštních účelů. Jako první byla zřízena roku 2001 bezplatná linka k supermarketu Tesco na Košické třídě, v roce 2008 vyjela ještě linka číslo 77 k obchodnímu centru Max. Ani jedna z nich již dnes nefunguje. To ovšem neplatí o zaměstnaneckých linkách číslo 25 a 35, zavedených pro obsluhu automobilového závodu Kia. Jedná se zároveň o jediné pravidelné spoje městské dopravy, jež vyjíždějí mimo město.  

Jak většina z vás asi dobře ví, žilinskou městskou dopravu nezajišťují pouze autobusy. Už od zavedení městských autobusů v roce 1949 se počítalo s tím, že je doplní také trolejbusy. Ty se však dočkali realizace až roku 1994, kdy vyjela trolejbusová linka číslo 1 po trati z depa kolem železniční stanice do Vlčinců. 

Zatím posledního rozšíření se síť trolejbusových trati dočkala v roce 2004. Po reorganizaci linkového vedení v roce 2007 jezdí v Žilině celkem 8 trolejbusových linek, označených 1, 3 až 7, 14 a 16. Nejrozšířenějšími trolejbusy jsou vozy Škoda 27Tr Solaris, kterých bylo dodáno v letech 2017 a 2018 celkem 14. 

Zdroje: web imhd.sk (Žilina – Cestovné poriadky, Vozidlá, História), web wikipedia.cz (Katedrála Nejsvětější Trojice (Žilina), Železniční trať Bratislava – Žilina, Železniční trať Košice – Žilina, Žilina)